Č.j. Dps195
P.T.
Výboru ČDS ČLS JEP
------------------------------------------
Věc:
Průlomové rozhodnutí - Nález Ústavního soudu č.2050/14 ze dne 31 03 2015,
které stanoví podmínky, za nichž poskytovatel
zdravotní péče může vydávat
citlivé zdravotnické údaje (informace)
orgánům činným v trestním řízení.
Orgány činné
v trestním řízení mohou po poskytovateli zdravotní péče požadovat informace o zdravotních
údajích pouze na základě předchozího souhlasu soudce. Meritum
: Poskytovatel na výzvu
policie dle ust.
§ 8 odst. 1 trestního řádu neposkytl informaci
o bezprostřední příčině smrti osoby .
Stěžejní otázkou
v posuzovaném případě bylo, zda-li při sdělování údajů nebo jiných
skutečností pro potřeby trestního řízení poskytovatelem zdravotních služeb dle
ustanovení § 51 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních
službách je nezbytný předchozí souhlas soudce udělený podle
§ 8 odst. 5 trestního řádu.
Dožádání a poskytování informací pro účely trestního řízení (včetně
ochrany utajovaných skutečností a údajů, na něž se vztahuje povinnost
mlčenlivosti), obecně upravuje ustanovení § 8 odst. 1 věta
prvá trestního řádu, dle něhož jsou státní orgány, právnické a fyzické
osoby povinny bez zbytečného odkladu,
i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním
řízení při plnění jejich úkolů. Ustanovení
§ 8 odst. 5 věta prvá trestního řádu pak normuje,
že nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely
trestního řízení sdělovat informace, které jsou podle takového zákona
utajovány, nebo na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto
informace pro trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. Při
poskytování informací pro účely trestního řízení ze strany poskytovatelů
zdravotních služeb je tímto zvláštním zákonem zákon o zdravotních
službách.
V posuzovaném
případě tedy došlo ke střetu práv, resp. povinností stěžovatele a oprávnění a povinností policie. Policie jako orgán činný
v trestním řízení je totiž povinna postupovat v trestním řízení urychleně bez zbytečných průtahů. Poskytovatel
zdravotních služeb, je povinen zachovávat mlčenlivost o všech
skutečnostech, které se v souvislosti s poskytováním zdravotních
služeb dozvěděl, neboť tím ve své
podstatě chrání soukromí dotčeného jednotlivce.
Ústavní soud tak dospěl k závěru, že policie
(orgán činný v trestní řízení) mohla informace o zdravotních údajích
požadovat pouze po předchozím souhlasu soudu, neboť při střetu tohoto
práva na ochranu soukromí s veřejným zájmem na adekvátní
vyšetřování trestné činnosti, musí být tento veřejný zájem vážen v každém
konkrétním případě v rámci soudního rozhodování o zproštění
mlčenlivosti.
Ústavní soud uzavřel, že policie byla povinna před výzvou ke sdělení důvěrných
zdravotních informací požádat soud o souhlas k vyžádání těchto
informací, a soud měl povinnost rozhodnout o tom, zda tento souhlas
udělí či nikoliv. Ze zákona o zdravotních službách výslovně
plyne, že v případě trestního řízení sice může dojít k prolomení
povinné mlčenlivosti, to však jen způsobem, který stanoví trestní procesní
předpisy. Toto zákonné ustanovení je
třeba vyložit tak, že obsahuje odkaz na trestní řád
a že je věcí úpravy obsažené
v trestním řádu, aby stanovila zákonné podmínky pro prolomení
zmíněné mlčenlivosti. Ustanovením, které tak činí, je přitom právě ustanovení
§ 8 odst. 5, jež v těchto případech výslovně vyžaduje
předchozí souhlas soudce.
MUDr.
Tomáš Merhaut
Člen
výboru ČDS ČLS JEP