1) Vymezení pojmu handicapovaného pacienta ve vztahu k vykazování kódu.

Kdo se rozumí handicapovaným pacientem? Kdy je možné nasmlouvat kód handicapovaného pacienta?

Odpovídá vymezení handicapovaného pacienta např. držiteli průkazu ZTP nebo se jedná i o osoby, které neovládají český jazyk?

 

Odpověď:

 

Výkon číslo 09509 ošetření handicapovaného pacienta, jak vyplývá z definice uvedené pod názvem výkonu ve vyhlášce č. 134/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 467/2012 Sb., zohledňuje zvýšenou náročnost ošetření osob považovaných podle zákona č. 108/2006 Sb. (o sociálních službách) za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), stupni III (těžká závislost) a osob, kterým náleží průkaz ZTP a ZTP/P dle zákona č. 329/2011 Sb. (zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením).

Důvody použití výkonu musí být ze zdravotnické dokumentace zřejmé. Vykazuje se maximálně 1 x denně a lze vykazovat jen při klinickém vyšetření.

Výkon má hodnotu 100 bodů.

 

2) Podmínky pro použití kódu dispenzarizovaného pacienta podle vyhlášky č. 39/2012 Sb. o dispenzární péči.

Kdy a jak lze přesně použít kód dispenzarizovaného pacienta? Vztah mezi vykazováním kódů a dispenzární vyhláškou.

 

Odpověď:

 

Výkon číslo 09532 Prohlídka osoby dispenzarizované se, jak vyplývá z definice uvedené pod názvem výkonu ve vyhlášce č. 134/1998 Sb. ve znění vyhlášky č. 467/2012 Sb., vykazuje společně s výkonem příslušného klinického vyšetření v případě provedení dispenzární prohlídky v souladu s vyhláškou o dispenzární péči, časové rozmezí dispenzárních prohlídek a označení specializace dispenzarizujícího lékaře.

Výkon má hodnotu 10 bodů.

 

Podle § 31 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. do dispenzarizace zařazuje registrující praktický lékař, který zodpovídá za účelnost a koordinovanost dispenzární péče. Pro jednu diagnózu může být pojištěnec dispenzarizován pouze u jednoho ošetřujícího lékaře.

Nemoci, u kterých může registrující praktický lékař pojištěnce do dispenzarizace zařadit, jsou uvedeny ve vyhlášce č. 39/2012 Sb.

Každý diabetolog by měl mít v dokumentaci „doklad“ o tom, že mu registrující praktický lékař pacienta předal do dispenzární péče, pak může vykazovat výkon číslo 09532, když provádí dispenzární prohlídku.

Podle vyhlášky č. 39/2012 Sb. časové rozmezí dispenzárních prohlídek provádí poskytovatel zdravotních služeb v takovém časovém rozmezí, které vyžaduje zdravotní stav pacienta, nejméně 1 x ročně.

Každá dispenzární prohlídka je podle vyhlášky č. 134/1998 Sb. ve znění vyhlášky č. 467/2012 Sb., vždy cílené vyšetření (výkon číslo 13022 v odbornosti 103), které trvá 30 minut.

 

Dispenzární prohlídka v diabetologii je vždy cílené vyšetření (13022), ne kontrolní. K cílenému vyšetření se vykazuje vždy při dispenzární prohlídce výkon číslo 09532  (prohlídka osoby dispenzarizované) a pokud nejde o dítě do 18 let, tak ještě 09543 (regulační poplatek 30 Kč uhrazen) nebo 09547 (pokud je pojištěnec v hmotné nouzi a doloží to potvrzením).

 

 

 

3) V jakém případě se jedná o soustavné a úmyslné porušování léčebného plánu pacientem?

Lze např. určit, kdy se má pacient dostavit na kontrolu k lékaři v rámci ordinačních hodin a neomluvené nedostavení následně posuzovat jako výše uvedené porušování léčebného plánu?

Jak sankcionovat pacienty, kteří se bez omluvy nedostavují k lékaři?

Existuje k této otázce judikatura?

 

Odpověď:

 

Úmysl a soustavnost představují základní podmínky možného ukončení péče o pacienta podle § 48, odst. 2, písm. d) zákona o zdravotních službách, za předpokladu úmyslného a soustavného nedodržování navrženého léčebného individuálního postupu. Pokud lékař bude mít ve své péči pacienta, který s příslušným individuálním léčebným postupem vyslovil souhlas (záznam ve zdravotnické dokumentaci) a tento následně začal porušovat (např. neaplikuje inzulín ani tablety, nedodržuje dietu apod.), lze lékaři doporučit, aby se pokusil s pacientem prokazatelným způsobem (email, pošta apod.), či alespoň telefonicky, spolu s příslušným záznamem o tomto postupu lékaře do zdravotnické dokumentace pacienta, event. doplněným podpisem svědka, spojit, upozornil jej na to, že léčebný postup (vč. léčebného režimu) porušuje a jaké následky to pro něj může mít. Pokud z takovéto komunikace s pacientem bude zřejmé, že i přes toto upozornění individuální léčebný postup úmyslně a zejména soustavně nadále porušuje, lze uvažovat o aplikaci ust. § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách a péči o takového pacienta ukončit.

 

Dále platí, že pokud nebude možné s takovým pacientem spojení vůbec navázat, resp. tento pacient nebude poskytovat žádnou součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb (např. nebude se dostavovat na kontroly, nebude reagovat na výzvy lékaře apod.), je dán důvod pro ukončení péče dle ust. § 48 odst. 2 písm. e). Toto ustanovení lze však aplikovat pouze za předpokladu, že neposkytování součinnosti nesouvisí se samotným (nepříznivým) zdravotním stavem pacienta (není hospitalizován a proto se nemůže dostavit ani komunikovat se svým lékařem apod.). Současně platí omezení, že i v případech, kdy budou důvody výše uvedené dány, nesmí ukončením péče v žádném případě dojít k bezprostřednímu ohrožení života či k vážnému poškození zdraví takového pacienta; stejně tak nesmí být ukončena péče o pacienta, který vyžaduje poskytnutí neodkladné péče. V takových případech by podmínky pro ukončení péče nebyly splněny.

 

Pokud budou všechny podmínky pro ukončení péče splněny a poskytovatel se rozhodne vůči určitému pacientovi takto postupovat, je poskytovatel v souladu s ust. § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách povinen o ukončení péče vyhotovit a pacientovi vydat písemnou zprávu, ve které uvede důvody ukončení poskytování péče.

 

Zákon o zdravotních službách úmysl a ani soustavnost nedefinuje, teoreticko-právním výkladem těchto pojmů lze dojít k tomu, že soustavností lze rozumět stav trvající nepřetržitě určitou dobu (neustále od prvního zjištění) nebo stav navazující na předchozí obdobný stav, tedy nikoliv stav nahodilý, výjimečný nebo občasný, a úmyslným porušením se rozumí jednání, kdy pacient věděl, že k takovému porušení může dojít a chtěl jej způsobit nebo věděl, že k takovému porušení může dojít a pro případ, že jej způsobí, byl s tímto srozuměn. Oba tyto znaky, tedy úmysl i soustavnost, musí být splněny současně.

 

Lhůta, v níž se má pacient dostavit na kontrolu k lékaři, není žádným právním předpisem stanovena, tato bude zpravidla vyplývat z individuálního léčebného postupu sestaveného ošetřujícím lékařem. V úvahu, v závislosti na délce doby, po kterou pacient lékaře v rozporu s léčebným postupem, s nímž původně vyslovil souhlas, nenavštívil, připadá aplikace ust. § 48 odst. 2 písm. e) zákona o zdravotních službách – ukončení péče o pacienta z důvodu neposkytování součinnosti nezbytné pro další poskytování zdravotních služeb (která nesouvisí se zdravotním stavem pacienta). Vždy bude záviset na významu prodlevy v návštěvách u lékaře z pohledu řádného poskytování zdravotních služeb, toto posouzení musí učinit sám poskytovatel.

 

V případě, že by se pacient nedostavil nebo opakovaně nedostavoval v rámci ordinačních hodin určitého dne v konkrétní čas stanovený poskytovatelem (tzn. místo v 10.00 by se dostavil v 15.00), nejedná se dle našeho názoru o případ, který by bylo možné subsumovat pod nedodržování navrženého léčebného individuálního postupu, pravděpodobně ani pod neposkytování součinnosti nezbytné po další poskytování služeb. Určitou možností by mohlo písm. d) § 48, odst. 2, pokud by se jednalo o neřízení se vnitřním řádem poskytovatele, za předpokladu, že by vnitřní řád takovým způsobem ordinační hodiny upravoval a pacient takovým jednáním porušoval práva ostatních pacientů. Nicméně si dovolujeme uvést, že se jedná z naší strany o teoretickou úvahu bez praktických zkušeností.

 

Zákon poskytovatelům zdravotních služeb možnost uložit sankce svým pacientům nedává. Jedinou možností, respektive reakcí na jednání, případně nejednání pacienta, je právě možnost ukončení péče o pacienta za předpokladů stanovených v § 48, odst. 2 zákona o zdravotních službách. V daném případě by se mohlo jednat právě o neposkytnutí součinnosti pro další poskytování zdravotních služeb v souladu s § 48, odst. 2, písm. e), nejedná-li se o případy uvedené v odst. 3 nebo 4 stejného paragrafu.

 

K tomuto ustanovení se nám prozatím nepodařilo najít žádnou judikaturu, což je patrně dáno relativně krátkou dobou účinnosti tohoto zákona.

 

S ohledem na možné sankce (až 300.000,- Kč) v případě nesprávné aplikace těchto ustanovení zákona vždy doporučujeme v konkrétní situaci konzultaci postupu poskytovatele s právníkem v závislosti na okolnostech případu.

 

4) Problematika pacienta, který se nemůže dostavit k poskytnutí diabetologické péče ve vztahu k absenci  návštěvní služby diabetologů.

Př. pacientka, která není schopna se o sebe postarat, je upoutána na lůžku a není schopna si chodit pro léky ani na odběry. Dotyčný praktický lékař byl požádán diabetologem o služby domácí péče pro pacientku z důvodu výše uvedeného, nicméně nevyhověl.

Diabetolog nemá návštěvní službu, ale současně je oprávněn předepsat lék pouze po vyšetření pacienta, vyvstává tedy otázka, jak vyšetřit pacienta, který se k diabetologovi nemůže dostavit.

Lze např. pověřit praktického lékaře předepsáním diabetologického léku?

 

Odpověď:

 

Povinnost praktického lékaře zajišťovat návštěvní službu byla uvedena v § 20, odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění do 31. 3. 2012.  Od 1. 4. 2012 byl tento § zrušen a návštěvní služba je definována v § 4 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách.  V § 7 odst. 3 se pak uvádí, že „součástí primární ambulantní péče poskytované registrujícími poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost je vždy návštěvní služba.“

 

Praktický lékař a praktický lékař pro děti a dorost je tedy povinen zajišťovat pro registrované pojištěnce též návštěvní službu. Praktický lékař je povinen návštěvy provádět, žádný předpis však nestanovuje, kdy a v jakých případech. Zda je u konkrétního pacienta návštěvní služby potřeba, je proto na posouzení lékaře. Pokud se však pacient domnívá, že praktický lékař zanedbal povinnou péči, nebo jiným způsobem nedostál svým povinnostem, může si na toto pochybení stěžovat u zdravotní pojišťovny nebo u České lékařské komory.

 

Návštěvní službu, tedy poskytování zdravotní péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta, však mohou poskytovat všichni poskytovatelé ambulantní péče (návštěvy specialistů u pacienta) jako součást služeb svým pacientům, a to pro ty výkony, které nevyžadují vybavení dostupné jen ve zdravotnickém zařízení a speciální hygienické požadavky.

 

Jedná se o výkon 09519 konzilium specialistou – návštěva specialisty u pacienta

Návštěva specialisty u lůžka nemocného v bytě. Výkon trvá 45 minut.  Pokud se jedná o návštěvu v pobytovém zařízení sociálních služeb nebo obdobném prostředí, lze vykázat v jeden den na jednoho klienta tohoto zařízení, výkon klinického vyšetření se vykazuje zvlášť.

 

Pojišťovna tento výkon hradí pouze tehdy, pokud je návštěva provedena na základě písemné žádosti praktického lékaře registrujícího pacienta.

 

U každého léku, pokud jej nemůže předepsat každý lékař, je uvedeno tzv. preskripční omezení. U některých léků lze delegovat i na praktického lékaře, u některých nikoliv.

 

Například:

 

Kód léčivého přípravku:

0028743

Název léčivého přípravku:

JANUVIA 100 MG

Doplněk léčivého přípravku:

POR TBL FLM 98X100MG

ATC (anatomicko-terapeuticko-chemická skupina):

A10BH01

Maximální úhrada pojišťovny:

4212,09 Kč

Nejvyšší možná cena v lékárně při výdeji na recept:

4244,54 Kč

Nejvyšší možný doplatek pacienta:

32,45 Kč

Průměrná aktuální cena v lékárně:

4244,54 Kč

Průměrný aktuální doplatek pacienta:

32,45 Kč

Výše doplatku započitatelného do ročního limitu:

0,00 Kč

Příbalová informace

Souhrnné informace

Léčivé přípravky se stejnou léčivou látkou

LIM1 = L

L - Přípravek s preskripčním omezením je oprávněn předepsat k úhradě zdravotní pojišťovnou pouze lékař se specializovanou způsobilostí s označením odbornosti uvedené v preskripčním omezení, který má pro tuto specializovanou způsobilost uzavřenu se zdravotní pojišťovnou smlouvu o poskytování předmětné zdravotní služby, nebo jím písemně pověřený jiný lékař.

OME1 = DIA, END, INT

DIA - diabetologie a endokrinologie
END - endokrinologie
INT - vnitřní lékařství

IND1 = P

Sitagliptin je indikován v kombinaci s metforminem a/nebo sulfonylureou nebo v kombinaci s thiazolidindiony u pacientů, u nichž použití maximálních tolerovaných dávek zmíněných léčiv po dobu alespoň 3 měsíců společně s režimovými opatřeními nevedlo k uspokojivé kompenzaci diabetu definované jako hladina HbAlc nižší než 6,0% dle IFCC. Nedojde-li k prokazatelnému zlepšení kompenzace diabetu o 7% či vyšší pokles hladiny HbAlc při kontrole po 6 měsících léčby, sitagliptin není dále indikován.

 

5)  Jaké jsou náležitosti lékařské zprávy podle zákona?

 

Odpověď:

 

Náležitosti lékařské zprávy, respektive zprávy o poskytnutých zdravotních službách, jsou stanoveny v příloze č. 1 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci.

 

Tato vyhláška v ustanovení §§ 1 až 3 podrobně upravuje, které údaje a dokumenty o zdravotním stavu pacienta a skutečnostech souvisejících s poskytováním zdravotních služeb pacientovi musí být obsahem zdravotnické dokumentace a dále je součástí této vyhlášky rovněž stanovení minimálního obsahu samostatných částí zdravotnické dokumentace.

 

Dle přílohy č. 1 jsou minimální náležitosti zprávy o poskytnutých zdravotních službách stanoveny takto:

 

Zpráva o poskytnutých zdravotních službách obsahuje:

 

a) údaje o zjištěném zdravotním stavu, včetně výsledků laboratorních a dalších vyšetření,

b) údaje o dosavadní léčbě a reakci pacienta na ní,

c) doporučení k dalšímu poskytování zdravotních služeb, včetně doporučení v posudkové péči.

 

 

V případě jednorázového poskytnutí zdravotních služeb zpráva obsahuje údaje o zjištěném zdravotním stavu, včetně výsledků laboratorních a dalších vyšetření a doporučení k dalšímu poskytování zdravotních služeb.

V případě vyžádaných odborných vyšetření spočívajících v laboratorním vyšetření nebo v použití přístrojového vybavení, zejména EKG, ultrazvuk, rentgen, zpráva o poskytnutých zdravotních službách obsahuje informace podle písmene a).

 

 

Vedle obligatorních náležitostí zprávy o poskytnutých zdravotních službách zakotvuje příloha č. 1 rovněž minimální obsah následujících samostatných částí zdravotnické dokumentace:

- výpisu ze zdravotnické dokumentace;

-vyžádání dalších zdravotních služeb (žádanka);

- informace o ukončení jednodenní lůžkové péče (propouštěcí zpráva) ;

-písemného souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb (zdravotních výkonů);

-záznamu o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb (revers)

-záznamu o dříve vysloveném přání;

-záznamu o souhlasu s poskytováním informací;

-lékařského posudku;

-dokumentace poskytovatele zdravotnické záchranné služby;

-dokumentace ošetřovatelské péče;

-pitevního protokolu;

-průvodního listu k pitvě.

 

 

6) Poskytování informací o diagnóze pacienta rodinným příslušníkům, resp. pečovatelským agenturám.

Je např. právem lékaře pozvat k poučení o dietě pacienta jiné osoby?

Lze podávat informace agenturám, které se o pacienta starají?

 

Odpověď:

 

Podávání informací o zdravotním stavu pacienta a o navržených zdravotních službách upravují ustanovení §§ 31 až 33 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

 

Na základě ustanovení § 31 odst. 1 je poskytovatel povinen:

1) zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách

a dále

2) umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny

Právo klást doplňující otázky dle tohoto ustanovení se tedy vztahuje na jakoukoliv osobu, která byla určena pacientem.

 

Jde-li o nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, právo na informace o zdravotním stavu a právo klást otázky náleží zákonnému zástupci pacienta i pacientovi. Pacientovi se v tomto případě informace a zodpovězení doplňujících otázek poskytne způsobem zohledňujícím jeho rozumovou vyspělost a aktuální schopnost informaci porozumět.

 

Zákon dále výslovně stanoví, že informace o zdravotním stavu se nepodá pacientovi, který v důsledku svého zdravotního stavu není schopen poskytované informace vůbec vnímat.

 

Ohledně informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze zdravotního stavu pacienta zákon stanoví, že taková informace může být v nezbytně nutném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou zadržena, lze-li důvodně předpokládat, že by její podání mohlo pacientovi způsobit závažnou újmu na zdraví.

 

Takto ovšem nelze postupovat v případě, kdy:

a) informace o určité nemoci nebo predispozici k ní je jediným způsobem, jak pacientovi umožnit podniknout preventivní opatření nebo podstoupit včasnou léčbu,

b) zdravotní stav pacienta představuje riziko pro jeho okolí,

c) pacient žádá výslovně o přesnou a pravdivou informaci, aby si mohl zajistit osobní záležitosti.

 

Ve smyslu vznesených otázek můžeme problematiku poskytování informací o zdravotním stavu pacienta dále rozdělit s ohledem na možný rozsah poskytovaných informací na 1) poskytování informací osobám blízkým - tedy především rodinným příslušníkům pacienta a 2) poskytování informací jiným osobám, např. pečovatelským agenturám.

 

1) poskytování informací rodinným příslušníkům pacienta, resp. osobám blízkým:

Osobou blízkou se rozumí: příbuzný v řadě přímé, sourozenec, manžel nebo partner a dále se  pokládají za osoby sobě navzájem blízké jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném,  jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

 

Rodinným příslušníkům pacienta, kteří splňují podmínky definice osoby blízké, v první řadě náleží již zmíněné právo klást doplňující otázky vztahující se ke zdravotnímu stavu pacienta a k navrhovaným zdravotním službám, to ovšem jen za podmínky, že k tomuto oprávnění tyto osoby pacient určí.

 

Dále ustanovení § 32 odst. 1 zákona o zdravotních službách stanoví, že pacient může určit osobu, které má být informace o jeho zdravotním stavu podána.

Záznam o určení osoby, které má být informace o zdravotním stavu podána, je následně součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník.

 

Významné je dále ustanovení § 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách, podle kterého pacient může při přijetí do péče nebo kdykoliv po přijetí do péče určit osoby, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu, a současně může určit, zda tyto osoby mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace o něm vedené nebo do jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu, pořizovat si výpisy nebo kopie těchto dokumentů a zda mohou v případech podle § 34 odst. 8 zákona o zdravotních službách vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb.

Uvedené určení takové osoby může pacient rovněž kdykoliv odvolat.

Záznam o vyjádření pacienta je součástí zdravotnické dokumentace o něm vedené; záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník. Součástí záznamu je rovněž sdělení pacienta, jakým způsobem mohou být informace o jeho zdravotním stavu sdělovány.

 

Pacient může rovněž vyslovit zákaz poskytovat informace o zdravotním stavu kterékoliv osobě.

 

Jde-li o pacienta, který nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav osoby tímto způsobem  určit, mají právo na informace o jeho aktuálním zdravotním stavu a na pořízení výpisů a kopií zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi osoby blízké (§ 33 odst. 3 zákona o zdravotních službách).

V tomto případě platí, že pokud pacient již dříve vyslovil zákaz sdělovat informace o svém zdravotním stavu určitým osobám blízkým, lze informaci těmto osobám podat pouze v případě, že je to v zájmu ochrany jejich zdraví nebo ochrany zdraví další osoby, a to pouze v nezbytném rozsahu.

 

Ustanovení § 33 odst. 5 zákona stanoví rovněž, že právo na informace o zdravotním stavu pacienta, ale pouze v nezbytném rozsahu, mají rovněž osoby, které s pacientem přišly do styku a tyto informace jsou rozhodné pro ochranu jejich zdraví.

 

Z výše uvedeného vyplývá, že v případě pacienta, který s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže určit osoby, které mají právo na informace o jeho zdravotním stavu, mají právo na informace o jeho aktuálním zdravotním stavu a na pořízení výpisů a kopií zdravotnické dokumentace ze zákona pouze osoby blízké.

 

Pokud by pacient vyslovil zákaz poskytovat informace o zdravotním stavu určité blízké osobě, může takové osobě blízké náležet právo uvedené v § 31 odst. 6, který stanoví, že „jestliže to zdravotní stav nebo povaha onemocnění pacienta vyžadují, je poskytovatel oprávněn sdělit osobám, které budou o pacienta osobně pečovat, informace, které jsou nezbytné k zajištění této péče nebo pro ochranu jejich zdraví.“

Podaná informace však nesmí v tomto případě obsahovat sdělení o konkrétní diagnóze onemocnění pacienta, měla by se omezit skutečně pouze na informace nezbytné pro řádnou léčbu pacienta (například informace o dietních omezeních) a pro ochranu jeho okolí, je-li to s ohledem na charakter onemocnění nezbytné (například informaci, že se jedná o onemocnění infekčního charakteru a proto je nezbytné při péči o pacienta dodržovat zvýšenou míru hygieny, užívání osobních ochranných prostředků apod.).

 

2) Poskytování informací jiným osobám, např. pečovatelským agenturám:

Oproti osobám blízkým náleží pečovatelským agenturám právo na informace o zdravotním stavu pacienta v užším rozsahu.

 

Pečovatelská agentura může dle § 31 odst. 1 zákona o zdravotních službách klást doplňující otázky vztahující se ke zdravotnímu stavu pacienta a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny, byla-li k tomu pacientem určena.

 

Rovněž může být pečovatelská agentura dle ustanovení § 32 odst. 1 zákona určena pacientem k tomu, aby jí byla podána informace o jeho zdravotním stavu či dle ustanovení § 33 odst. 1 zákona určena pacientem při přijetí do péče nebo kdykoliv po přijetí do péče jako osoba, která může být informována o zdravotním stavu pacienta, resp. osoba, která má právo nahlížet do zdravotnické dokumentace o něm vedené nebo do jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu, pořizovat si výpisy nebo kopie těchto dokumentů a zda mohou v případech podle § 34 odst. 8 zákona o zdravotních službách vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb.

 

Na pečovatelské agentury se však již nevztahuje právo na informace o aktuálním zdravotním stavu pacienta a na pořízení výpisů a kopií zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, který nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav  určit osoby, které mohou být informovány.

 

Pokud tedy příslušná pečovatelská agentura nebyla pacientem přímo určena jako osoba,  které náleží právo  na informace o jeho zdravotním stavu, přichází v úvahu pouze:

1) použití ustanovení § 33 odst. 5 zákona o zdravotních službách, podle kterého právo na informace o zdravotním stavu pacienta, a to pouze v nezbytném rozsahu, mají rovněž osoby, které s pacientem přišly do styku a tyto informace jsou rozhodné pro ochranu jejich zdraví;

 

2) použití ustanovení § 31 odst. 6 zákona o zdravotních službách, podle kterého je poskytovatel oprávněn sdělit osobám, které budou o pacienta osobně pečovat, informace, které jsou nezbytné k zajištění této péče nebo pro ochranu jejich zdraví, jestliže to zdravotní stav nebo povaha onemocnění pacienta vyžadují.